dětský domov | Prostějov

studie | experimentální návrh sociálních služeb | 2020

dětský domov

K domovu ošetřovatelek se váží dva paralelní příběhy. Od roku 2015, kdy jsme se o existenci tohoto funkcionalistického skvostu od významného architekta Eduarda Žáčka dozvěděli na základě podnětu od pana Ivana Čecha, jsme začali bojovat za jeho prohlášení nemovitou kulturní památkou, což se nám následně podařilo. Zároveň jsme paralelně začali zpracovávat vlastní studii na možné znovuvyužití bývalého bydlení řádových sester, pokud by se je za památku prohlásit nepodařilo.

Vzhledem k bývalému účelu domu jsme přemýšleli o možné vhodné budoucí náplni a s ohledem na unikátní typologii domu, která v sobě snoubí obytné křídlo s řadami pokojů a velkorysý dvoupodlažní společný prostor, který původně sloužil řádovým sestrám coby kaple a nezaměnitelným stylem utváří i vnější podobu stavby. S výhodou je tedy - také díky pravidelnému konstrukčnímu rastru, který umožňuje poměrně univerzální využití obytného křídla budovy - dobře rekonstruovatelný na studentský internát nebo dětský domov, což jsme se rozhodli v našem návrhu prověřit spolu s otázkou, jak případně naložit s takovouto historickou stavbou, pokud by nezískala památkovou ochranu a pouze byla snaha ji racionálně využít pro soudobé účely.

Znovuoživení budovy zakládáme na postavení několika principů původní stavby naruby, čímž stavba dostává soudobý říz. Originální barevnost fasády, bílá jemná omítka s dřevěnými okny v sytě modré barvě, je v návrhu převrácena na modrý dům s bílými okny - dům s výraznou figurou tak získává ještě výraznější barevnost a svébytnost. Kříž, dominující původní stavbě, je posvětštěn na mřížku devíti oken. Obdobně nízká pásová funkcionalistická okna, ze severu utilitárně osvětlující chodbu před pokoji sester, jsme naopak maximalizovali tak, aby vznikly živé a světlé obytné chodby. Každé patro pak má svůj vlastní, osobitý styl - od přírodopisné chodby s akváriem a nezbytným kostlivcem, přes literární s knihovnami až po čistě bílou, dřevem obloženou více volnočasovou v nejvyšším patře.

Jinak zůstává zbytek domu v podstatě nezměněn: vstupuje se do schodišťové haly s přistavěným výtahem, ze které se lze vydat buďto na jednu stranu k výše popsaným chodbám k pokojům a dalším společným každodenním prostorům, jako jsou kuchyňky a hygienické zázemí či místnosti pro učitele a vychovatele. Na druhé straně se pak v přízemí nachází společný obývák s hernou, v místě bývalé kaple pak univerzální sál s ochozem pro přednášky, kulturní představení či sport. Suterén je pak dedikován kromě technického zázemí učebnám, které jsou osvětleny nově přistaveným anglickým dvorkem, díky kterému se toto do terénu polozapuštěné podlaží otevírá do přilehlé louky parku areálu bývalé nemocnice.

Poté, co se budova stala kulturní památkou, ji od Olomouckého kraje koupil soukromý investor, který ji plánoval pod ostřížím zrakem památkářů převést na bydlení pro seniory. Tento záměr se následně stočil spíše k realizaci atypického bydlení. Jsme zvědaví, jak tato rekonstrukce dopadne a bude zajímavé porovnat dva rozdílné životy, které Žáčkův domov ošetřovatelek mohl prožít při aplikaci dvou rozdílných přístupů k památkovému objektu. Ve výsledku jsme rádi, že prohlášení za památku dopadlo úspěšně a objektu se tak dostalo péče, kterou si zaslouží.